Řešení výzev náboru v tisku v Chorvatsku

Club FESPA Online hovořil s Dagem Kneprem, prezidentem FESPA Hrvatska (Chorvatsko), o výzvách, které je třeba při přesvědčování pedagogů a mladých lidí, že tisk je dobrou kariérní volbou – ao některých důvodech k optimismu.

Tiskový průmysl bez mladých lidí, kteří by v něm měli zájem pracovat, by byl vážný problém. Jak se zatím projevuje nedostatek mladých lidí v polygrafickém průmyslu?

V posledních 15 a více letech máme problémy s náborem a udržením. A v chorvatském polygrafickém průmyslu je to ještě viditelnější, protože máme obrovský odchod pracovní síly, protože lidé odcházejí za lepšími mzdami do Německa, Rakouska, Švýcarska a dalších zemí. Když to spojíte s nezájmem mladých lidí o průmysl, ocitnete se v opravdu špatné situaci.

Právě teď hledám obchodní zástupce pro označování materiálů, ale žádosti dostáváme pouze od těch, kteří nemají příslušné dovednosti. Musíme do lidí investovat obrovské množství času, abychom je vycvičili na tuto roli – přibližně jeden rok vzdělávání, než si budou v roli skutečně jistí. Co když po tomto roce zjistí, že to není pro ně a půjdou do něčeho jiného? Ten rok bychom do nich bezdůvodně investovali, to je výzva.

Jaká je situace s učňovským školstvím v Chorvatsku?

Tradičně byla řada učňovských oborů, kde mladí lidé strávili nějaký čas v různých firmách. Viděli moderní technologie, získali zkušenosti z práce v byznysu a ještě za to dostali zaplaceno.

V Chorvatsku máme střední grafické školy a grafické univerzity. Pak tu máme některé univerzity i s grafickými segmenty. V posledních pěti šesti letech však nebyl o polygrafický průmysl ze strany rodičů a jejich dětí příliš velký zájem. Střední školy a univerzity měly problém přimět lidi, aby narukovali, a neplnily své kvóty. Tím byla zpochybněna jejich samotná existence a ministerstvo školství diskutovalo o tom, zda kvótu snížit.

Aby tento problém vyřešili, změnili názvy škol a kurzů, které vyučují, na „multimediální“. Nyní neprodávají tiskové školy a tiskové univerzity – prodávají média, rozšířenou realitu, virtuální realitu, videohry. Když ve svých materiálech zmíníte tyto klíčové pojmy, mladé lidi to začne zajímat, protože si myslí, že budou programovat videohry. Smutnou pravdou je, že trénují tři nebo čtyři roky, pak zjistí, že není tolik společností, které vytvářejí videohry. Je to skvělá nika a lidé vydělávají spoustu peněz, ale z 5 000 mladých lidí je možná 50 dostatečně talentovaných a mají dovednosti, aby to dokázali.

A tak mají spoustu studentů, kteří se nestarají o tisk nebo grafický průmysl, ale starají se o počítače a Photoshop, Premiere Pro a Final Cut. A co se stane, je, že nemá smysl nutit tyto mladé lidi, aby šli do tiskáren na výuční list.

V některých případech se rodiče dokonce obávají o bezpečnost svých dětí, když se ucházejí o učňovské místo. Obávají se, že jejich děti budou obklopeny nebezpečnými tiskařskými stroji. Stále méně studentů chodí na tiskařské učňovské obory a místo toho volí praktickou práci ve škole.

To vytváří propast mezi výukou zcela nové technologie ve škole a tím, co tiskárny skutečně potřebují. Učitelé nejsou informováni o tom, co se děje v polygrafickém průmyslu – říkají svým studentům, co si myslí, že potřebují vědět, a možná je dezinformují o úspěchu pracovních míst v polygrafickém průmyslu.

Takže si myslíte, že studenti nemají zájem o kariéru v tisku? Myslíte si, že je to způsobeno mylnou představou, že tisk je nebezpečný průmysl?

V Chorvatsku se říká: "Jdi na univerzitu, jinak se budeš muset živit prací!" Máme nedostatek manuálně kvalifikovaných pracovníků. Mzdy operátorů ofsetového tisku se za posledních sedm nebo osm let zdvojnásobily nebo ztrojnásobily, protože nepřicházeli žádní noví operátoři.

Tiskový byznys samozřejmě není tak nebezpečný nebo nehygienický, jako býval. Rodiče si toho bohužel neuvědomují. Majitel největší reklamní agentury v Chorvatsku uvedl: „Když vydáme inzerát na webdesign, dostaneme 300 uchazečů, protože jsme velmi slavné jméno a každý zde chce pracovat. Ale když chceme obalového designéra, dostaneme sedm nebo osm uchazečů a nikdo z nich nemá reálný kontakt s výrobou nebo designem obalů, jen si myslí, že to umí. A taková je situace na trhu. Ale školy stále produkují webové designéry jako blázen a nestarají se o obaly.“

Jak může tiskařský průmysl nebo vzdělávací sektor vzbudit dojem, že tisk je technologicky vyspělá, kreativní a multidisciplinární práce?

Zde je dobrý příklad toho, jak to nedělat . V listopadu loňského roku se v Záhřebu konal univerzitní veletrh. Každá univerzita měla svůj stánek, aby se povýšila na žáky středních škol, aby je najímala. Většina stánků měla dobře vypadající stojany a vizuály, ale na stánku grafické univerzity nebylo nic než projektor namířený na zeď a čtyři studenti, žádní členové fakulty. Mluvil jsem s jedním z těch pracujících studentů, který řekl: „Učitel nám to řekl několik dní předtím, než jsme měli na starosti stání. Neměli jsme žádný rozpočet a museli jsme vytvořit samostatný stát.“

Vyfotil jsem všechny stojany a dal je na LinkedIn s tím, že je to smutné pro průmysl, který se živí vizuální komunikací. Vyvolalo to spoustu hádek. Někdo z univerzity mi řekl: „Víte, proč se nesnažíme udělat lepší postoj? Protože naše kvóta studentů je plná. Nepotřebujeme reklamu. Takže nemá smysl investovat čas a peníze do propagace tohoto."

Řekl jsem, že se mýlil. Řekl jsem, že kdyby nás kontaktoval ve FESPA, udělali bychom stánek sami, protože propagace grafického sektoru je důležitá a mohla by změnit vnímání rodičů a mladých lidí, kteří se zúčastnili. Změnit toto kulturní smýšlení je velmi obtížné.

Jak se tedy mohou podniky v Chorvatsku vyhnout nutnosti jednat s cynickým sektorem vysokoškolského vzdělávání, aby oslovily mladé lidi přímo?

Myslím, že bychom měli využít služeb reklamní nebo PR agentury k propagaci hodnot tiskové kariéry a tiskového průmyslu. Nebude to levné, ale pokaždé, když mluvím s inzerenty, překvapí mě svými nápady.

V příštích dvou týdnech pořádáme dva autobusy studentů 1. ročníku univerzity na jednodenní prohlídku tří firem: ofsetové tiskárny, digitální tiskárny a tepelné ofsetové tiskárny vydávající časopisy. Má jim to demonstrovat, že průmysl není jen na obrazovce, a jsem si jistý, že budou ohromeni tím, co zažijí.

Koupil jsem 15 letenek, které jsem prodal členům FESPA na výstavu FESPA Global Print Expo 2017 v Hamburku. Prodali jsme 13 a zbývající dva jsme dali univerzitě. Učitel digitálního tisku vybral dva studenty a my jsme jim řekli, že jediné, na co jsme se zeptali, bylo, že si ze své cesty napsali deník a udělali reportáž s fotkami, které ukazovaly, co viděli a jak to zažili. Výsledek byl vynikající: dva studenti řekli, že na ně udělalo velký dojem všechno, co na výstavě zažili. Vyprávěli spolužákům z univerzity, co zažili a jak to bylo úžasné. Proto je při velmi nízkých nákladech možné dosáhnout výsledku s vysokým dopadem. Oba tito dva studenti jsou stále v polygrafii.

V panelové akci, kterou jste uvedli na téma „ Budoucnost pracovní síly v grafickém průmyslu“, jste došli k závěru, že propojení mezi vzděláváním a tiskárnami je třeba zlepšit. Jak to můžeme udělat?

Slyšeli jsme o projektu, kdy obchodní divize rakouského velvyslanectví propagovala spojení mezi chorvatskými učiteli a chorvatskými firmami. Bylo to dáno tím, že Rakousko potřebuje kvalifikované chorvatské dělníky. Přesto jsme ji také propagovali a ze 60 zapojených společností ze všech průmyslových odvětví bylo 19 tiskáren. Tiskaři jsou si velmi dobře vědomi toho, že jsou v roce 2023, ale bohužel vzdělávání kolem tohoto odvětví je zastaralé a uvízlo v roce 2010. Je to nesmírně důležité, protože učitelé pracují přímo s trhem. Vidí, že billboardy se netisknou sítotiskem, ale digitálně, a začnou měnit své názory na to, co by měli učit své studenty, které digitální tisk fascinuje.

Jste optimističtí ohledně budoucnosti tiskového průmyslu?

Jsem optimista, že mi včera zavolala grafická univerzita a zeptala se mě, jestli se nechci zapojit do dalšího univerzitního veletrhu, který minule dopadl tak špatně [viz výše]. Pokud začnou měnit názor, mohu jim pomoci se správným standardem, nafotit ho, propagovat ho pomocí PR a snad dosáhnout pozitivního efektu na celém trhu. Proto jsem v tom optimista. A pokaždé, když potkám mladého člověka, který je nadšený, začínám být optimistou i já!